Dovolte svým snům, aby se splnily
Já to dovolila a dnes je mi "hej" a cítím se zamilovaná. Do koho? Do svého nového života. Půvabná písnička ze šedesátých let minulého století, v podání Ivety Simonové, se mi tak nějak sama vyloupla z paměti a zarezonovala s mou duší. "Já jsem zamilovaná, vážení....." nebo "má radost z žití nezná mezí...." Jo, to je přesně ono, parádní motto pro každý nový den.
Kdo si chce zlepšit náladu, celý text písničky uvidíte vpravo (na mobilu níže) a půvabné retro video si můžete pustit tady.
Můj nový život TEĎ je o hojnosti všeho. Mám dost času, peněz, přátel, pocit svobody i vysněného muže po svém boku. V současnosti mám blíže k šedesátce než k padesátce a pamatuji Ivetu Simonovou. Páni!!! Takže vám musí být jasné, že mi ta cesta z totálního průšvihu k dnešní spokojenosti, k prozření, pochopení a k následné nápravě, trvala asi dost dlouho. Na druhou stranu jsem chodícím důkazem, že nikdy není pozdě začínat znovu a jinak.
To, že dnes mohu dělat všechny tyto věci, které mě baví a naplňují - tvořit tento web, psát články, pořádat různé akce a setkání a dokonce vás pozvat na společný výlet třebas až na daleký Mauricius.... Nebo to, že vzájemně můžeme spolupracovat - já poskytnu prostor pro zveřejnění a autor své dílo, či mohu odkázat a doporučit služby a práci jiných lidí kolem sebe, to je skvělá záležitost.
Teď je fajn, ale co tomu předcházelo?
To, že jsem dnes a tady Mezi svými, nepovažuji za výsledek mých životních úspěchů, ale naopak vím, že mě sem dovedly mé životní trable a lapálie, v konečné fázi mega průšvih. Roky pečlivě budovaný a kámen po kameni stavěný. Mám tu vlastnost, že když něco dělám, tak pořádně. Takže, když zažít vlastní pád, tak pěkně hluboko a se vším všudy. Ať to stojí za to. Zkusím vám to ve zkratce povědět. Třeba se v tom najdete i vy, třeba si povíte: "cha,chá, kam se na mě hrabe" a nebo si s úlevou uvědomíte, že vy jste to tak daleko, naštěstí, nenechali dojít.
Vyklubala jsem se na svět a měla to štěstí. že jsem byla hezké, zdravé, zdárně se vyvíjející děcko. Milující rodiče mě vychovávali tak, jak nejlépe uměli a v té nejlepší víře mi předávali do života i svá životní moudra. A já, dítě poslušné, jsem se vzorně snažila je nezklamat. Postupně jsem zapomínala, že život je vlastně krásný a zbytečně brzy jsem opustila bezstarostný dětský svět.
Moudrá zaříkávadla typu: "Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůře", "žena mluví, jen když muž se táže", "na světě nejsme, abychom mudrovali" a vůbec, "bez práce nejsou koláče"... udělala své. S takovýmhle nastavením vás těžko čeká radostný a naplňující život.
Prostě klasika. Manžel, děti, zvířectvo, zahrada, firma. Nezastavujeme, makáme!!! Nedali jsme to! Nejspíš proto, že jsme nedokázali oddělovat pracovní život od rodinného. Rozvod, stěhování, nová práce, jiný chlap. A pak ještě jiná práce a další chlap. Furt z ruky do huby. Uf! Děti dostudovaly, chvíli úleva a pak hned další jobovka. Je to darda, ale dávám to. Jsem na sebe dokonce pyšná!
To je jako všechno, živote?
Zkrátím to. Tak urputně jsem hledala ten opravdový smysl života, až jsem došla k totálnímu vyhoření. Tělo vypovědělo službu. Hlava začala blbnout. Kolečko po doktorech. Psychiatr. Invalidka. Ztráta zaměstnání. Alkohol, když ty zatracený prášky nepomáhaly! Chlap žádnej! A bomba největší, nesplacená hypotéka na krku. Dluh cca 2,5 mega. Celé se to po....! Jestli tohle je už dno, napadlo mě tenkrát, tak pod ním už je asi jen to peklo!!!
No konečně!
Do pekla jsem se bála a na dně mé pomyslné žumpy se mi také nelíbilo. Naštěstí, mé původní já, které do vínku mi bylo dáno, se konečně probralo z letargie a řeknu vám, že servítky si zrovna nebralo. Já a Já svedlo lítý boj, retrospektiva byla nemilosrdná, ale očistná a dovedla mě k rozhodnutí konečně se vzchopit a začít se sebou něco dělat.
Zjistila jsem, a od té doby se mi to mnohokráte znovu a znovu potvrdilo, že takové poctivé odhodlané rozhodnutí, to člověku přinese neskutečnou úlevu a záplavu tvořivé energie. Přesměruje váš život na zcela jinou oběžnou dráhu vašeho vlastního vesmíru. A celý ten nově vystavěný vesmír začne s vámi spolupracovat . A začnou se dít věci!
A tak, po všech těch životních peripetiích, jsem teď mezi vámi, tedy Mezi svými.
