Ti, kdo prostě patří na Palouček

Tolik báječných a šikovných lidí je kolem nás!

A všichni tito báječní lidé už neodmyslitelně patří k Paloučku. Jsou jedineční, každý z nich umí a dělá něco jiného, někteří se zde vyskytují téměř denně a někteří jen příležitostně, ale bez nich by Palouček prostě nebyl tím Paloučkem, tak jak ho znáte.

Všichni jsou velmi aktivní, ten umí to a ten zas ono a možná byste je rádi poznali blíže. Asi to nebude hned zítra, ale věřím, že v krátkém čase doplníme k fotografiím texty a odkazy na jejich vlastní stránky.

Zatím takto: S kým nejčastěji se můžete potkat na Paloučku?

Na Palouček ovšem patří i zvířátka, hlavně ta divoká, ale tím nejvěrnějším domácím zvířetem je naše strakatá kočka. Jednoho rána před třemi lety se z prostoru pod karavanem ozvalo mňoukání. Přišla k nám kočička, která z počátku byla velmi plachá, ale rychle se u nás zabydlela a stala se naším věrným přítelem a ochráncem prostoru. Neopustila nás ani v zimě, přestože ji tam necháváme často samotnou. Samozřejmě ji jezdíme krmit, nicméně býváme tam s ní jen chvilku. Přesto poctivě hlídá pozemek a čeká, až se na jaře zase objevíme.

Je s námi na Paloučku déle, než většina lidských kamarádů. Protože, jak už to bývá, i v našem společenství nějakou dobu trvalo, než se kolektiv ustálil a zcelil, než jsme si na sebe zvykli a naučili se spolu vzájemně komunikovat. (A stále se to učíme 😃 )

Nicméně nezapomínáme na nikoho z těch, kdo s námi pobývali v samých začátcích, i když pak zjistili, že tudy jejich cesta nevede. Věřím, že se mají dobře a tak jim alespoň touto cestou posílám pozdrav a hezkou vzpomínku – Jarušce, Daně, Šárce, Radkovi, Petrovi, Janě i Pavlovi.