Jak Milan na Mauriciu ke kytaře přišel…

Další příběh o splněných přáních

Je to právě rok, kdy jsem se tu zamýšlela nad tím, jak funguje plnění a zhmotňování našich přání, a to v příběhu Já, Mauricius a Vali. Momentálně se, ještě se dvěma kamarády, nacházím v místě, které též považuji za svůj splněný sen. Po večerech si tu povídáme a vyprávíme si příběhy ze života. Máme to i s muzikou, jelikož si Milan zhmotnil kytaru, která mu tady chyběla. A tohle je jeho kytarový příběh, vlastně rovnou dva příběhy, o které se s vámi rád podělil.

Příběh roku 2025 – kytara na Mauriciu

Někdy kolem 15. března jsem se vrátil i s karavanem, kde v zimně bydlím, po zimní sezóně u vleku na Samotách, domů. Zaparkoval jsem ho po 4 měsících na zahradu, vyklidil zimní obuv, peřiny i oblečení. Karavan jsem uklidil a začal měnit zimní výbavu za letní.  V tom okamžiku přichází moje žena Ilonka z práce a sedáme si po zimním částečném odloučení doma do křesel ke kávě a čaji. Probíráme co a jak je kde v rodině a v práci nového a do toho mi zvoní telefon. S ním přichází pro mě úplně  nová otázka a po ní nová výzva :  „Co děláš v dubnu ? Pojeď na celý duben na Mauricius, a vezmi někoho s sebou. Je to taková kombinace dovolené, prací a oprav na apartmánu.“

Beru si 2 dny čas na rozmyšlenou a říkám to Ilonce. A ta odpovídá : „Jen jeď, jsem zvyklá, že doma nejsi. Měsíc sem, měsíc tam … to je jedno.“ Doma jsem nenarazil na odpor a začal jsem řešit výměnu služeb v muzeu strašidel a i tam to proběhlo hladce. Tak jsem svou účast v dubnu na Mauriciu potvrdil. V dalším týdnu se mi ozval pořadatel akce Senioři baví seniory (ano, už do té kategorie také patřím), zdali letos opět vystoupím s kytarou a svými písničkami v rozsahu cca 1,5 hodiny.  A jejda, zádrhel. Do letadla si s sebou kytaru v rámci běžných turistických letenek nevezmu a jak budu zkoušet ? Když nebudu měsíc hrát a pak mám vystoupit ? To bude vypadat …

A tak začala akce kytara. Samozřejmě jsem odletěl bez kytary. Nicméně vytřídil jsem si na cestu texty písniček do desek, vzal s sebou taky pár trsátek a řekl si, že to nějak dopadne. To by bylo, abych si na Mauriciu nezahrál. A jsme tu. Mimo jiné se tu potkáváme se dvěma lidmi, Čechy, kteří tu nějakou dobu pobývají, znají místní poměry.  Kladu jim otázky,  jak se k nějaké obyčejně kytaře dostat. Věděl jsem, že si mohu koupit v hlavním městě novou, ale to se mi vůbec nechtělo. Bylo by mi totiž líto ji tu pak nechat a znovu bych řešil převoz letadlem.  Bylo jisté,  (nevím proč a jak) že se k nějaké kytaře dostanu. V rámci prvního týdne pobytu zde, testujeme večer hospůdky v okolí. Jedna skromná se nám zalíbila přístupem šéfa a kuchaře v jednom a tak jsme do ní šli v sobotu (6. den pobytu) už potřetí. A tam, kousek za výdejním pultem na nějaké skříňce stojí modročerná španěla s chybějící strunou a nalepenou cenovkou 2.000 MUR. Půjčuji si ji, prohlížím, zkouším, ladím a chvíli smlouvám.

Nechtěl jsem snížit cenu v přepočtu 1000 CZK opravdu není moc. Chtěl jsem k ní získat nové struny. To se sice nepovedlo, tak tedy vyrazíme do obchodu v Port Louis, v hlavním městě. Kytara je vyřešena. Večer vyměním struny, snížím příliš vysokou kobylku a večer už hraju.  Tak moc jsem ji chtěl (jako před 3. lety svou 12-ti strunku a vloni karavan),  až mi jednoduše a lacino přistála až pod nos.

Co z toho plyne ?  Dej si jasný záměr,  dělej k němu kroky  jako kdyby už to bylo, nepochybuj a důvěřuj procesu. Těší mě, že se tyhle cesty tzv. „náhod“ tak zrychlují.

S úctou děkuji.

Příběh roku 2023 – výměna karavanu.

V červenci roku 2023 jsme se chystali s Ilonkou na týdenní dovču s karavanem a koloběžkami po ČR, konkrétně jsme mířili do Adršpachu.

Ještě předtím jsem dospěl k rozhodnutí, že můj malý karavan Dethleffs je sice skvěle vybavený, ale nestačí svými rozměry pro rostoucí vnoučata, aby mohli vyrážet v příštích letech s námi. Zrovna, když zbýval den do odjezdu do Adršpachu na týden, se v inzerci objevil pro nás vhodný, čerstvě dovezený karavan u malého obchodníka v Jihlavě, ale nemohl jsem se mu opakovaně dovolat. A tak došlo na realizaci záměru, vyměnit karavanan způsobem : Důvěřuj procesu. Na dovolenou se starým karavanem jsem přibalil veškeré dokumenty ke karavanu, včetně velkého technického průkazu, původních německých papírů, komplet příslušenství předstanu atd. Dokonce jsem doma přibalil i starší baterii k fotovoltaickým panelům, kterou jsem měl v úmyslu při prodeji v karavanu nechat,  místo nové, velkokapacitní.   A takto vybavení jsme vyrazili do Adršpachu. Po 5-ti dnech krásného dovolenkování jsme se začali trochu nudit, kazilo se počasí, tak povídám : „Pojďme zavolat do Jihlavy, jak jsou na tom s karavany“. Spojení přišlo hned a povídám, zda je u nich možná výměna s doplatkem. Odpověď byla jasná, přijeďte s původním, oceníme ho a když si vyberete u nás jiný, můžeme výměnu realizovat. Takže jsme se s plnou dovolenkovou polní i s koloběžkami atd. přesunuli v noci na pátek z Adršpachu do Jihlavy. Jdeme se podívat na karavan, co přijel před týdnem a paní říká : „Včera manžel přitáhl z Holandska opravdu krásný karavan HomeCar. Je sice širší a těžší, než vámi vybraný ale je opravdu jako nový“. Co budu povídat. Oba s Ilonkou jsme se do něj zamilovali a i když byl dražší, chtěli jsme ho. Měli jsme ale problém, při váze 1700 kg a šířce 295 cm, nejsme schopní s ním autem vmanévrovat do zahrady, kde parkujeme a do mírného kopce ho neutlačíme ani ve 4 lidech. Ach jo, taková krása a teď tohle. A v tom pan domácí bazaru přišel a povídá : „Tenhle karavan má MOVER – bateriový pojezd na dálkové ovládání“.

Závěr je stejný jako vždy : „Dej si jasný záměr,  dělej k němu kroky  jako kdyby už to bylo, nepochybuj a důvěřuj procesu. Těší mě, že se tyhle cesty tzv. „náhod“, tak zrychlují a že skvěle fungují. S úctou děkuji.

Na Mauriciu, Fortuna Beach  dne  9.4. 2025 

                                                                                  Milan Procházka

Více informací o Milanovi, který je aktivním písničkářem, textařem a spisovatelem, také cestovatelem-karavanistou,…. si přečtete zde.