Já, Mauricius a Vali

Mauricius se stal pro mne velkou láskou a snem, který se plní sice pomalu, ale jistě, byť je stále ve fázi ranné rozpracovanosti. Mám-li na tomto světě nějakého opravdového fanouška, bytost, která mi rozumí, přeje a podporuje, pak je to má dlouhodobá kamarádka Vali. Ostatně, byla to ona, kdo do mé peciválské duše – všude dobře, doma za pecí nejlépe, zasel semínko cestovatelské vášně.

A zrovna dneska slaví své narozeniny. Nepochybně patří do skupinky mých „osobních andělů“, které mi Vesmír, v pravou chvíli, do cesty poslal. Zároveň patří i do sbírky mých splněných, čili zhmotněných přání. (A myslím, že to i ví 😉)

Než jí popřeji, malé zamyšlení. Také jste si prožili období, kdy jste se zaobírali tím, jak si zhmotňovat svá přání a sny? Objevovali jste různé techniky a ty se pak pokoušeli aplikovat do života? 

Já ano. Bylo to moc hezké a s odstupem času i lehce úsměvné období. Přineslo mi ale toto poznání: jasně, že všechny tyhle techniky, metodiky, vizualizace, čáry, máry a fuk, odkrývající jakési Tajemství, mohou za určitých podmínek a s čistým záměrem, velmi dobře fungovat. Nijak to neshazuji, nevysmívám se, sama jsem je hodně praktikovala a občas je používám i teď, ale když si tak lítám myšlenkami mapou svého života, po vláknech souvislostí, došlo mi, že ty nejlepší dárky od života, ta nejlepší splněná přání, se stala skutečností, nikoli na základě plánovaného, formovaného, správně definovaného zadání. Nepilovala jsem svůj požadavek k dokonalosti a ani jsem prosbu (přání, žádost…) neopakovala, pro případ, že by mě, Ti tam nahoře, třeba zrovna neposlouchali a klidně si meditovali v hvězdné mlhovině či hráli karty.

Ne. Ty NEJ věci se udály tak nějak samy a to na základě přání, které jsem sice Vesmíru poslala, ale v tu chvíli nevědomky. Například, zrovna s Vali to tak bylo:

Byla to naprosto spontánní, letmá myšlenka, dokonce dost hrubá a tak hlasitá, až jsem se ulekla, že jsem ji snad vykřikla nahlas. Šlapala jsem tenkrát do schodů menšího obchodního centra v Plzni, kde jsem provozovala malý butik. Takže jsem šla normálně do práce, žádná depka, ale asi jsem se cítila opuštěně. Proč jinak by mi zaburácela v hlavě věta: „doprdele, kdybych tak měla alespoň nějakou kamarádku!“  Fuj, to jsem se lekla! Pro jistotu jsem se rozhlédla, zda někdo nějak zareagoval. Přeci jenom, nastrojená, navoněná dáma s kabelkou a takové výrazy!…. Ale nic. Přání bylo vysláno a v ten moment zapomenuto!

Vzpomněla jsem si na tento okamžik až o pár měsíců později, ve chvíli, kdy jsme s novou kamarádkou tlachaly o životě, na chodbě jiného obchodního domu, taktéž v Plzni, každá před svým obchůdkem a krátily si tak čekání na zákazníky. Velká pokora a vděčnost, když mi došlo, co se vlastně stalo. Vesmír zapracoval a ve velmi krátké době mě dovedl přesně tam, kde jsme se „náhodou“ potkaly.

A protože takovýchto splněných přání-nepřání, kdy jsem vědomě neprosila ani nežádala a nevynakládala žádný tlak na jejich splnění, mám zažito více, mohu s jistotou říci, že tento druh spontánních přání se plní snáze a s mnohem lepšími výsledky.

Mohu porovnávat, neboť jiná, také velmi důležitá osoba mého života, důsledný učitel a trenér mé odolnosti a trpělivosti, se mi v životě objevil právě na základě důkladně promyšleného a do podrobností definovaného přání. Možná jsem na něco, ve své snaze a horlivosti správně si přát, zapomněla nebo naopak jsem to zadání překombinovala. Ale také je možné, že má, ten můj vlastní Vesmír, opravdu velký smysl pro humor a to máš holka za to, že jsi se připomínala třikrát za týden. Tu ho máš a už dej chvíli pokoj.

Po krátké odbočce, vracím se na začátek. Má skvělá kamarádko, přeji Ti ke včerejšímu svátku, ale hlavně k dnešním narozeninám, pevné zdraví na těle i na duchu, ať Tě život baví, humor nikdy neopouští a sny ať se plní správně a ve vhodnou dobu 😃.

A vám všem ostatním přeji ať jste správně mezi svými , mezi přáteli.