Příběh o rozhodnutí

Ještě jednou se musím vrátit do května, přestože už jsem všechny májové paloučkovské aktivity, pro vás shrnula v předchozím článku Květen už je za námi. Zapomněla jsem totiž na jedno milé a důležité setkání s dvěmi mladými lidmi, s Pepou a Deniskou. A vlastně je dobře, že jsem pozapomněla, protože si tato událost zaslouží více prostoru a vlastní článek. Tento sympatický pár se objevil u nás na Paloučku v sobotu 24. května po té, co Pepa, správně a celým jménem Josef Hamoň, zavolal Pavlovi Hlávkovi, že má zajímavé téma, týkající se zdraví a imunity a zda by o tom mohl povyprávět posluchačům Svobodného vysílače ve vysílání. Pavel ho, bez váhání, pozval k nám na Palouček, že to proberou tam.

Setkání to bylo krátké, ale milé, téma detoxikace a dlouhodobá podpora imunity (pomocí přírodních extraktů z dřevokazných hub a bylin v medu) velmi zajímavé a tak se stalo, že oba pánové mají za sebou první společné vysílání – odkaz najdete dole pod článkem. Na buřty a propečený steak s čepovaným pivečkem tentokrát nedošlo, ale prý to příště napravíme. Z toho plyne, že bychom pro vás, v případě vašeho zájmu, mohli s Josefem domluvit povídání na toto téma u nás na Paloučku, náš letní kinosál, už je připravený :).

Konkrétně já bych byla velmi ráda, neboť téma mě velmi zaujalo, osobně se mě dotýká a navíc mě baví ta jednoduchost užívání a skvělá chuť. Navíc nevěřím, že „náhody“ jsou pouhými náhodami a naopak věřím, že mi Vesmír posílá nápovědy a správná řešení, po těch správných lidech. Je-li téma zdraví a imunita i tím vaším tématem, které řešíte, pak čtěte dále, tento úvodní článek, z chystané série článků „Cestou ke zdraví“, pro vás napsal přímo jednatel firmy Vigres, Josef Hamoň.

Příběh o rozhodnutí

Co když poslední slovo nemá lékař, ale vaše tělo?
Tenhle příběh není o boji, zázračném uzdravení ani o touze něco dokázat. Je o rozhodnutí. O chvíli, kdy člověk slyší verdikt, který má platit navždy, a místo toho, aby přijal, že je konec, se rozhodne jít proti proudu a začne hledat jinou cestu. Není to hrdinství ani vzdor – spíš instinkt, který se ozve právě tehdy, když zvenku všechno zmlkne. A v tom tichu se může ozvat něco, co jsme už dávno přestali poslouchat, ale co v nás nikdy úplně nezmizelo.

Právě v takové chvíli udělal jeden člověk zásadní krok. Nečekal, až přijde pomoc zvenčí, nesložil ruce do klína, ale pustil se do vlastního hledání. Ne z rezignace, ale z potřeby najít způsob, jak zůstat živý sám před sebou. Začal studovat odborné texty – především ty, které vycházejí z principů tradiční čínské medicíny – a krok za krokem si skládal vlastní obraz těla, zdraví a rovnováhy, která se neobnovuje nařízením, ale pochopením.
Sestavil směsi z dřevokazných hub a léčivých bylin, o kterých věděl, že působí tam, kde tělo ztrácí sílu. Zkoušel je na sobě opakovaně, bez jistoty, bez záruk, jen s vědomím, že nikdo jiný už to za něj neudělá. Sledujíc reakce těla, upravoval poměry, měnil kombinace, pozoroval souvislosti – a postupně se začalo dít něco, co by ještě před časem považoval za nemožné.

Tělo, zatížené pokročilou diagnózou s metastázami v celém organismu, se začalo zvedat. Ne symbolicky, ale konkrétně. Klidnější dech, lepší spánek, návrat pohybu. A právě v té chvíli pochopil, že to, co vytvořil pro sebe, nemůže zůstat jen jeho. Že pokud to jednou zachránilo život jemu, může to být nadějí i pro jiné. A že není možné to nepředat dál.
Nepovažoval se za odborníka a nikdy o sobě nemluvil jako o léčiteli. Byl to člověk, který nepřijal, že nic dalšího není možné, a udělal to, co v tu chvíli dávalo smysl. Po jeho práci nezůstaly jen hotové směsi, ale i soubor poznatků – propojení mezi jednotlivými látkami, jejich účinkem, dávkováním, rytmem i způsobem užívání. Nebyl to návod. Spíš živá mapa, která vznikla z osobní zkušenosti. A právě proto bylo zřejmé, že něco takového nesmí zůstat zavřené v šuplíku.

Značka VIGRES nevznikla proto, aby zaplnila místo na trhu. Vznikla proto, že některé věci se jednoduše nemají nechat zmizet. Směsi, které vznikly z přesné osobní zkušenosti, začaly pomáhat i ostatním. A v určité chvíli přestalo jít jen o jeden příběh. Ukázalo se, že to, co jednou fungovalo, může nést smysl i pro další. Ne proto, aby to zaujalo, ale protože to pomáhá. Tak vznikla značka, která nestojí na marketingu, ale na důvěře v to, co obstálo v čase, kdy nezbývalo nic. Uchovat to a předat dál – jednoduše, přesně a s respektem. To je celý základ.

O tom všem jsme nedávno mluvili veřejně vůbec poprvé. Bez scénáře, bez připravených odpovědí, bez snahy přesvědčovat. Dvouhodinový rozhovor pro Svobodný vysílač nebyl o značce, ale o příběhu, ze kterého vznikla. O člověku, který se rozhodl nevzdat to, když už nikdo jiný nic dalšího nenabízel. A o tom, jak může i dnes vzniknout něco opravdového – z potřeby, ze zkušenosti a z vnitřního rozhodnutí.

Josef Hamoň

Zhlédnout celý rozhovor na Svobodném vysílači z 28.5. 2025 – 1. díl

Líbil se Vám příběh, zhlédli jste video a souzníte? Měli byste zájem o osobní setkání s povídáním u nás na Paloučku? Napište nám, budeme se těšit na vaše reakce.